Apokalyptický myšlení
Zajímalo by vás, jestli neměli cestující potápějícího se Titaniku k obědu přesolenou polívku?
Samozřejmě je to pitomá otázka, ale přesně to mě napadlo, když jsem šel dneska do práce. Potkal jsem (stává se mi to často) partu Svědků Jehovovejch s těma jejich šílenejma časopisama. Svědkové jsou takoví v podstatě milí, slušní a rádoby pozitivní lidi, kteří se tváří jako že jim na vás záleží a jako že jim jde jenom o vaše dobro. Takhle to aspoň vypadá na první pohled. Ve skutečnosti jim ale vůbec nesejde na tom, jestli nemáte nadýmání, horečku nebo zimnici.
Jakmile totiž do svýho náboženství začleníte apokalypsu, jde všechna sranda stranou. Samozřejmě ji začleníte jenom v případě, že stojíte na tý správný straně barikády a jste “my”, takže drtivej zbytek světa jsou potom “oni”, kteří to dostanou od váma uznávanýho božstva (a vůbec nezáleží na tom, jak se jmenuje a jestli je to Jehova, Ježíš Kristus, Višnu nebo ženskej princip – podstata hry je vždycky stejná) sežrat.
Jestliže věříte v apokalypsu, zákonitě je vám pak ukradený globální oteplování, ropný skvrny v Kerčským průlivu, dostatek sněhu o letošní zimě, politická situace a tak dál. Pokud se těšíte na to, že to tenhle svět zabalí a vy půjdete do nebe nebo tak nějak podobně, vůbec vás netíží, že netřídíte odpad nebo že nespalujete v kotli PET flašky. Spousta věcí je vám ukradená a vy jste rádi, protože tak to má bejt…
A hlavně – pokud počítáte s apokalypsou, jsou vám oni” ukradení (a v podstatě jste hrdí na to, že tenhle postoj dokážete podpořit patřičným biblickým citátem). A tohle má jako bejt v pořádku?
