We’re talking about unchecked aggression here, dude…
Zase mě otravovali.
Chodím do práce na Smíchově místama, kde se to rojí nadháněčema O2 – to jsou takoví ti lidi, kteří vás zastaví, tváří se jako že vám chtějí udělat pomyšlení a přitom se vám snaží prodat debilní tarif debilního operátora. Myslím si, že jsou všude, ale je jich taky čím dál víc a jsou čím dál vlezlejší. Jasně, všichni si musíme nějak vydělávat, ale tohle je prostě moc. Na Smíchově, kde chodím do práce, se jich vždycky rojí tak šest sedm, na Černým mostě, když jedu na autobus, jsou tak čtyři pět. Nedokážete se jim vyhnout, utýct, nic. A když se jim konečně asertivně vykroutíte, tak se na vás vrhne holka, která vybírá na postižený děti. V lepším případě je tam jedna, v horším má kamarádku a ještě se tam o lidi přetahujou s bílou pastelkou, pampeliškářema a podobnejma chvályhodnejma, ale strašně otravnejma charitama.
Já nevím – vyrůstal jsem v době, kdy člověka obtěžovali jedině Svědkové Jehovovi a i ty stačilo tenkrát odmítnout jednou, aby dali pokoj. A protože byli zakázaní a komunisti je neměli rádi, tak dávali pokoj docela pravidelně. To bylo samozřejmě předtím, než začali chodit po činžácích a zvonili na dveře, aby se podělili o radostnou novinu, kterou jim tak jako tak většina lidí nacpala zpátky do chřtánu. Já samozřejmě rozumím tomu, že když chce člověk něco dostat k lidem, že jim musí vyjít přinejmenším na půli cesty vstříc – ale je toho poslední dobou nějak moc. A všechny tyhle věci se vám snaží vnutit čím dál agresivnějším způsobem.
Což je na prd.
