Basilej: nezávislí versus závisláci
Zatímco dole v Hale 2 (která byla to největší na celý Basileji) sídlili giganti typu Swatch Group, Patek Philippe, Rolex nebo Ulysse Nardin, nahoře na galerii měli stánky malý firmy, ale hlavně sdružení nezávislejch hodinářů, známý taky pod zkratkou AHCI. To je parta samostatnejch pistolníků, kteří si ještě pořád staví hodiny a hodinky pro radost a shodou okolností si tím dokážou krásně vydělat.
Já samozřejmě některý z nich znal, protože se pohybuju po zahraničních fórech, kde se na jejich věci dá občas narazit - ale je strašně zvláštní potkat tváří v tvář člověka, kterýho zná člověk z fotky a tak nějak si k němu vypěstoval až zbožnou úctu, a uvědomit si, že je to vlastně normální chlap jako každej jinej. Asi nejvíc na mě zapůsobilo to, že jsem si v jednom okamžiku uvědomil, že stojím asi dva metry od Paula Gerbera, což je pro mě ztělesnění hodinářský geniality a jeho MIH watch jednoho dne určitě musí mít.
A všichni tihle lidi, kterejm by patřilo ruce pozlatit, tam stáli, kolovali, povídali si s lidma a byli dočista normální a strašně příjemní. Jedna kamarádka mě poprosila, jestli bych byl tak dobrej a dovezl jí z Basileje brožurku, kterou AHCI při týhle příležitosti udělalo a která v podstatě fungovala jako katalog - takže jsem se snažil nějak tohle přání vyplnit a zároveň se k brožurce dostat sám a na svý cestě jsem o ni jednou poprosil človíčka, ze kterýho se nakonec vyklubal Christian Klings, podruhý jsem zase otravoval Andrease Strehlera a potřetí a naposledy (říkám, že jsem jich bral víc!) Philippa Wurtze, kterej tam byl s těma nejúžasnějšíma stojacíma hodinama, jaký jsem v životě viděl. A všichni tihle hodinářští géniové byli strašně příjemní, brožurku dali, nevadily jim moje přitroublý otázky a nakonec se z toho vždycky vyklubala moc příjemná konverzace. Vždycky jsem odtamtud odcházel úžasně pozitivně naladěnej a nabitej.
A pak jsem sjel po schodech do přízemí a viděl ty idioty na stánku Rolexu, kteří tam měli dvě ochranky a tvářili se jako Jéžiš Kristus… a bylo mi z toho tak nějak divně.
A to jsem tam ještě naštěstí nepotkal Dufoura, Voutilainena nebo Speake-Marina, to už bych se dočista rozbrečel!
