Basilej: tak vůbec
Hromady hodinek. Hromady krásnejch hostesek. Ještě větší hromady Asiatů. A úplně největší hromady katalogů, cédéček a takovejch těch papírovejch tašek, se kterejma si připadáte jako v Tesku při výprodeji.
Když jede člověk do Basileje na hodinkářskej veletrh, musí si pamatovat několik zásadních věcí. Hned ta první je nejdůležitější: TOHLE NENÍ REALITA. Realita je taková, že devadesáti procentům lidí na týhle planetě je dočista futrál, jestli má člověk vůbec nějaký hodinky na ruce. A devadesáti procentům z těch zbejvajících deseti procent je úplně ukradený, co je to za hodinky, kdo je vyrobil a jestli jsou mechanický nebo quartzový. Takže člověk, kterej se jako novinář interesuje o hodinky, píše svý moudra pro tak mizivej segment čtenářů, že proti němu jsou i Zahrádkářský listy velkonákladovej plátek.
To samozřejmě hodinkářskejm pisálkům nepřekáží v tom, aby ze svý mírně informovaný pozice vynášeli jasný, absolutní a nepřekonatelný soudy. Jako třeba že současnej trend jsou chronografy, obrovský pouzdra a exotický materiály jako třeba keramika, paladium nebo ALUSIC. Pravda je totiž taková, že tenhle mizivej segment čtenářů disponuje poměrně slušnou dávkou oběživa, takže červený nebo růžový zlato je pro něj stará vesta a hodinky ve žlutým zlatě nosí akorát veksláci a Vietnamci a je všeobecně takňák jako demodée.
Basilejskej veletrh je událost, na kterou se sjíždí všichni a pro kterou si všichni připravujou pořádný vychytávky. Sice je docela dobře možný, že jeho důležitost časem (a možná docela rychle) převezme některá z asijskejch akcí (a takovej Tempus k tomu má docela dobře našlápnuto), protože jihovýchodní Asie je místo, kde se točí obrovský prachy a vzhledem k tomu, že žádná hodinkářská firma nechce hladovět, tak leze Asiatům do zadku. Prozatím si ale Baselworld udržuje docela solidní status quo a je to událost roku. Taky proto, že se hned po něm koná v Ženevě SIHH… ale to už je jiná písnička.
Je to místo, kde člověk může změnit názor na to, jak vnímá tu kterou značku. A to v kladným i záporným slova smyslu. Je to místo, kde si člověk může potvrdit, že Rolex je vážně banda namyšlenejch kokotů, že Chopard je vážně špička ve vkusným spojení vysoký hodinařiny a ještě vyšší šperkařiny, že Harry Winston je vážně šílenec, a že Hans Gerber je sice taky vážně šílenec, ale člověk by mu fakt ty ruce pozlatil…
Užil jsem si to. A po třech tejdnech si myslím, že jsem to strávil. Byla to ale opravdu makačka! :-)
